Sýček lovící z berličky (foto: Jiří Hornek, ČSO)

O kauze hraboš a Stutox II už nepochybně slyšel mnohý z nás ledacos. Abychom se mohli na věc podívat rozumně, hodí se ale znát nějaká ověřená fakta. Takže… tady je máte!

Kdo je to hraboš?

Hraboš je hlodavec žijící v norách sahajících až půl metru pod zem. Živí se rostlinnou stravou – na jaře čerstvými výhonky a na zimu zejména semeny, v naší zemědělské krajině tedy především obilnými zrny. Dožívá se nejvíc tak tří let, ale jeho nejlepší zbraní je schopnost se rychle množit, mít i vícero vrhů mláďat za rok. Z našich predátorů hraboše loví hlavně lišky, lasičky, sovy, dravci, čápi a volavky. Věřte nebo ne, taková liška spořádá denně klidně i několik desítek hrabošů!

Co je to „hraboší kalamita“?

Nestrávit X let studiem přírodovědy, asi bych si pod pojmem „kalamita“ představila armádu hlodavců pochodujících do mého špajzu. Takhle ale vím, že ona skloňovaná kalamita je projevem tzv. populační dynamiky. Jde o to, že jedinců každého druhu, hraboše nevyjímaje, v přírodě ubývá či přibývá podle toho, jaké mají k životu podmínky. Když je dost jídla, není moc nepřátel a je kde bydlet? Ideální příležitost založit opravdu početnou rodinu! Ale jakmile kolem brousí hodně nepřátel, není dost potravy, nebo není kde bydlet, populace přirozeně klesá. Přesně takhle se to hrabošům děje už po tisíciletí: jsou doby blahobytu („kalamit“) a doby strádání.

Co by se dělo, kdyby lidí nebylo…

Příroda si obvykle umí poradit. V případě přemnožení hraboše přirozeně přibyde i jeho predátorů. Pro predátory totiž taky platí, že „když je hodně jídla, můžeme mít hodně dětí“. (Mimochodem, zaznamenali jste, že loni byly hlášené např. rekordní počty mláďat sýčků?) Jediná potíž je v tom, že hraboš má v rychlosti množení náskok a než je predátorů dost na to, aby hraboše zredukovali, chvíli to trvá. Historie však ukazuje, že stejně jako „kalamita“ přijde, tak zase odejde, odborně se tomu říká „populační cykly“. Úbytek hlodavců ještě urychluje snazší šíření hraboších nemocí v přemnožených populacích. A když je hrabošů opravdu hodně, oni sami se přirozeně množit přestávají.

Lidí ale je…

A jak do toho všeho zapadáme my, lidi? Hraboš je zvíře pastvin, které se ale velmi dobře zabydlelo v naší krajině polí. Tak polovina všech hrabošů v ČR žije na polích. Takže to, jak se hrabošům daří, záleží hodně na tom, jak na polích hospodaříme. Jak bylo řečeno, hrabošům škodí, když mají málo jídla (střídání plodin), někdo jim poničí obydlí (hluboká orba) a je hodně jejich nepřátel. Nepřátele hrabošů můžeme podpořit nejlépe tak, že naše nepřirozeně obrovské lány přehradíme remízky či stromořadími, kde se predátoři mohou snadno ukrývat nebo odtud vyhlížet kořist. Takže logický postup je jasný: zmenšit pole, občas je hluboce přeorat a střídat plodiny. Jako účinné okamžité opatření se ukazuje instalace vysokých bidýlek (tzv. berliček), jež rádi využívají číhající dravci nebo sovy.

Pomůže použití jedu?

Ano, můžeme použít jed, který spoustu hrabošů zabije. Problém ale je, že tohle vyhubení není dlouhodobě udržitelné. Hraboši budou mít nadále dost zdrojů potravy a bezpečných úkrytů v zemi, tedy skvělou příležitost se znovu namnožit. Ale co je největší průšvih: v důsledku aplikace jedu ubyde jejich nepřátel. Když predátor sežere umírajícího otráveného hraboše, umírá také. A protože predátoři se množí mnohem pomaleji než hraboši, je jasné, kdo v tomhle boji dlouhodobě vyhraje. A jed se tak bude muset sypat na pole znovu, navzdory jeho nebezpečnosti pro další živočichy i domácí zvířata.