Blíží se období výlovů a tak je nejvyšší čas si připomenout, že v rybníce nežijí pouze ryby. Po vypuštění vody můžete na odhaleném dně najít lastury vodních mlžů. A není škeble jako škeble. Například škeble rybniční patří mezi silně ohrožené druhy živočichů. Přestože v sobě neskrývá perly, je třeba ji chránit. Své o tom vědí ošetřovatelé z vlašimské zvířecí záchranné stanice.

Škeble nepatří zrovna mezi oblíbená zvířata. Lidé je považují za obyčejné zcela nezajímavé tvory a málokoho napadne, že jsou takovým malým zoologickýcm pokladem. Na zásah do lokality s jejich výskytem byste měli mít zákonná povolení od orgánů ochrany přírody a za ohrožení těchto živočichů můžete dostat i pěkně tučnou pokutu.

„Nejčastěji provádíme přenosy mlžů z odbahňovaných či právě lovených rybníků. Aktuálně například máme na starost biologický dohled v rámci realizace záměru na vodní nádrži Trnávka, kde jsme zatím úspěšně transferovali 485 jedinců škeble rybniční. Danou lokalitu budeme přitom i nadále sledovat a nalezené mlže přenášet do stavbou nedotčené části toku, aby nedošlo k jejich úhynu,“ uvádí Petr Švingr, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.

„Při podzimních výlovech, kdy je deštivo a rybník se opět brzy napustí, není třeba škeble přemisťovat. Nebezpečný je pro ně po vypuštění vody mráz, teplé suché počasí anebo právě odstraňování nánosů dna, jako v případě nádrže Trnávky. Dalším příkladem možného ohrožení těchto živočichů jsou pak různé stavební práce. Letos jsme z tohoto důvodu prováděli průzkum a následný dohled u mostu v Polánce. Zde jsme se zaměřovali i na případný výskyt obojživelníků, ryb a mihule potoční včetně případných larev mihule, tzv. minoh,“ pokračuje Petr Švingr.

V případě přenosů mohou s chráněnými mlži manipulovat pouze osoby vlastnící zákonnou výjimku na manipulaci se zvláště chráněnými druhy živočichů a lidé pod jejich přímým dozorem. Transfer se provádí nejčastěji do blízkého rybníku s podobnými podmínkami prostředí anebo do jiné části toho samého vodního toku, ze kterého byli mlži vyzvednuti. Nejlepší je, když se umísťují do lokalit s prokázaným výskytem stejného druhu. Důležité je také rozeznat invazní druhy mlžů a ty naopak nikam nešířit.

„Zákonem chránění jsou například také mlži velevrubi. Naopak nevítaným druhem je u nás zavlečená nepůvodní škeblice asijská,“ doplňuje pan Švingr.

Primárně je samozřejmě třeba chránit vodní stanoviště, kde se škeble rybniční či jiné původní druhy mlžů vyskytují. Například vhodným plánováním veškerých hospodářských zásahů. Transfery přichází na řadu až když nelze škeble na dané lokalitě ochránit jinak.

Autor: Ing. Michala Jakubův